Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.

Není to až tak dávno, kdy spousta komerčních, rekreačních zařízení, především „lepších“ hotelů začala v PR používat u svého bazénu a wellnes, termín „Mořská voda“. Marketingově to byl jistě výborný tah. Spousta zákazníků se nechala zlákat na představu koupání v pravé mořské vodě. A reklama v podstatě ani moc nelhala. Voda byla opravdu slaná, nadnášela. Pokud do ní hoteliér nenasypal nějakou posypovou sůl, ale běžně jodizovanou, mohla mít i léčivé účinky. Po návratu z víkendu či dovolené bylo čím trumfovat své kolegy a kolegyně v práci: „Byl jsem na horách a koupal jsem se v mořské vodě!“

Brzy tuto úpravu vody ve svém bazénu inzerovala většina zařízení. Není divu. Výborná reklama nalákala hosty a přitom nasolení vody v bazénu bylo daleko levnější úpravou než neustálé kontrolování její kvality a udržování její nezávadnosti pomocí bazénové chemie. Vypadalo to všechno moc pěkně. Příjmy vyšší, výdaje mizivé. Když to přeženu, tak pár kilo soli ročně. A voda byla stále čistá.
Nic však netrvá věčně. Ani tato pohádková údržba vody. Mnozí provozovatelé hotelů a dalších rekreačních zařízení zcela pozapomněli na jednu vlastnost soli. Že sůl totiž působí na vše co je z kovu. A že ten kov začne působením soli korodovat.

Rozvody vody, vodiče, vypínače, zámky u dveří, klimatizace, všechny vruty. Vše začalo trpět a po čase bylo zralé na výměnu. Co nebylo z nerezových materiálů, to bylo na vyhození. Sůl, jak se z bazénů odpařovala, se dokonce srážela na nízkých stropech bazénů a začaly vznikat krápníky. Kdo měl stropy z nějakých obkladů, ten si přímo zoufal.
A tak začaly rekonstrukce. Na mnohých zařízeních se objevili dokonce i nerezové vany samotných bazénů. Někde jen vyměnili zkorodované součástky za korozi odolnější. Všude ale měli problém. Větší či menší.
Proto vy, co zvažujete pohodlnou úpravu vody pomocí soli, zastavte a zamyslete se, jestli si můžete dovolit levné věci. Dřív nebo později vás ta šetrnost dožene. Pokud se pro sůl rozhodnete, udělejte hned úpravy všeho, co by mohlo zkorodovat. Začněte bojovat z korozí, než vůbec propukne. Vše co instaluje ať je z plastu či z poctivé nerezi. Věřte, vyplatí se vám to.