Každá země má své kulturní dědictví, tu naši nevyjímaje. To se většinou sestává z historických památek, kterých zrovna u nás najdeme hodně. Samozřejmě zdaleka ne každá historická památka je kulturním dědictvím. Za ně se označuje pouze taková, která je skutečně významná, případně se pojí s nějakou důležitou událostí. I přesto sem patří velká část našich hradů a zámků. A faktem je, že většina vlád se je snaží pokud možno ochránit a zachovat. Ale proč?
Při povrchním pohledu by se mohlo zdát, že to není až tak důležité. Přeci jen, na náš život nemají v podstatě žádný vliv. Běžný člověk je bere především jen jako kuriozitu, místo, kam jezdí na nedělní výlet, avšak nemají k nim v podstatě žádný vztah. Není tedy důvod, proč bychom měli věnovat tolik úsilí tomu, aby byly zachovány.
Ukazuje se však, že to není až tak jednoduché. Jsou zde totiž i jiné zájmy, které mohou být důležitější. A ten první se samozřejmě týká historie. Tyto památky jsou jejím živoucím odkazem, něčím, co nám ji nejen připomíná, nýbrž je také její součástí. V těchto zdech se procházely dané významné osobnosti, docházelo zde k důležitým událostem.
Možná se to zdá zvláštní, ale je důležité si připomínat historii. Protože pokud to nebudeme dělat, hrozí, že onu historii zapomeneme. A následně se může opakovat, neboť se z ní již nemůžeme poučit. A to by byla velká škoda, neboť sami vidíme, že k tomu dochází. Například vidíme, že se objevuje stále více těch, kteří popírají holocaust, a to je událost, která se stala ani ne před sto lety, a která je velmi dobře zdokumentovaná. Kdo ví, na jaké všechny historické události by se takto mohlo zapomenout?
Proto je téměř nutné, abychom je udržovali v dobrém stavu jako neustálou připomínku toho, co se stalo, dobrého i zlého. Bez toho bychom o mnoho přišli, a to by byla velká škoda.