Po dlouhá léta jsme byli strašeni kyselými dešti. Toto téma se už – zdá se – stalo minulostí, alespoň tedy v médiích už je pasé. Ovšem zcela nevymizelo, protože se s příchodem nových časů začalo mluvit třeba o kyselosti vody v bazénech.
A právě kyselost vody je jedním z jejích parametrů, a je i tím, o čem tu bude dnes řeč.
Ne, neodříkejte objednávku nového bazénu, nespěchejte likvidovat ten, který už vlastníte a užíváte, neprohlížejte se bedlivě, nejste-li tou kyselou vodou poleptáni. Protože tak daleko to u bazénové vody ještě nikdy nezašlo a sotva někdy zajde. Alespoň co se tedy běžných u nás panujících podmínek týká. Protože ‚rozpuštěný a vypuštěný‘, jak to známe ze zdařilé české komedie, ve svém bazénu nikdo nebude.
Voda má totiž vždy svoji alkalitu alias kyselost alias hodnotu pH. Tato hodnota by se měla v ideálním případě pohybovat mezi 6,8 až 7,5, ovšem ne vždy je taková. Protože alkalita (nejen) bazénové vody závisí na koncentraci hydrogenuhličitanů a jak https://eshop.techneco.eu/clanek-Alkalita praví, lze ji podle potřeby už jen dále snižovat přídavkem kyseliny.
Což by se také mělo dít. Protože by bazénová voda měla mít pokud možno za všech okolností ideální kyselost.
Alkalitu lze měřit pomocí testerua je-li tato příliš nízká, způsobuje kolísání pH. Při nízkém pH pak dochází ke korozi kovových dílů, dráždění očí a nevzhlednému zelenému zákalu vody.
Při příliš vysoké alkalitě pak může pH stoupat a způsobovat pro změnu mléčný zákal vody.
Takže je takový boj za správnou kyselost vody vlastně učiněná alchymie, přímo věda. A můžeme být jenom rádi, že už existují jak testery, jež nám doporučují to správné počínání, tak celá přehršel přípravků, jimiž lze kvalitu vody v tomto ohledu pozitivně ovlivňovat.
Protože jinak bychom sice ‚rozpuštění a vypuštění‘ nebyli, ale koupání v bazénu by rozhodně nebylo tím, čím může a má být.